Bezpečnost

Úvodem je potřeba říci, že freediving obecně není vhodný pro tyto lidi (doporučujeme podstoupit vyšetření u vašeho praktického lékaře):

• s cévními, srdečními a oběhovými chorobami 
• s hypertenzí
• se sklony k panickým stavům, psychózám a depresím

Povězme si o základech bezpečnosti při freedivingu. Opravdu o základech.

Cílem není nahradit speciální kurzy zaměřené na nádechov é potápění vedené instruktory, kde se bezpečnost probírá. Myslíme si ale, že by o nich měl vědět každý, kdo třeba jen rekreačně šnorchluje a potápí se jednou za rok u moře. Tak jako nemusíte mít vystudovanou medicínu, abyste uměli podat první pomoc při nehodě. Podrobný článek najdete také na Apneaman, doporučujeme k přečtení.

V článku se budeme zaměřovat na rizika freedivingu a jak jim čelit a samozřejmě i na poskytnutí pomoci v rámci buddy systému. Základní používané pojmy najdete na stránce slovníček pojmů.

Základním bezpečnostním postupem při freedivingu je - jeden potapěč dole, jeden (nebo více) nahoře sledující toho dole.

Při  statické apnoe  jeden na povrchu sleduje nejen čas, ale také klepe potápěči na rameno a v pravidelných intervalech kontroluje, zda potápěč je stále plně při vědomí. Potápěč by měl odpovědět tím, že ukáže signál OK . Pokud potápěč nereaguje, okamžitě je potřeba jej otočit, aby jeho dýchací cesty byly nad hladinou a vzít mu masku. Ztratil-li potápěč vědomí, je třeba mu foukat do obličeje (jako když se sfoukává třeba zápalka)  -aktivuje se tím dýchací reflex nebo volat jeho jméno a jemně ho klepat do obličeje (ústa a nosu) a on by se měl probudit. Nefackujte ho a nepokřikujte na něj! Znalost postupů umělého dýchání je důležitá pro nejhorší scénáře (např. vdechnutí vody a následný laryngospasmus), i když se pro oživení potápěče používá jen velmi vzácně - viz video na konci článku.

V dynamické apnoe buddy používá šnorchl a plave spolu s potápěčem. Vyfoukne-li najednou potápěč vzduch nebo přestane plavat, vytáhne ho buddy ihned na hladinu a otočí tváří nahoru. Pak postupuje stejně jako ve statice. Nespoléhejte v bazénu jen na přítomnost plavčíka! Má na starosti i jiné plavce a možná ani neví, jak pomoci freediverovi. Pokud už to jinak nejde, zajděte za ním před pokusem a ujistěte se, že na vás bude dávat pozor a ví, jak vám pomoci.

U konstatní váhy a free immersion buddy zůstává na hladině, používá šnorchl a sleduje potápěče. V případě hlubších ponorů (přes 20 m) je ideální, aby buddy nezůstával na hladině, ale ponořil se a potkal se s freediverem v hloubce okolo 10 m. V posledních 10 m hloubky totiž dochází k největším fyziologickým změnám tlaku a tak, pokud se něco vyvíjí špatně, přítomnost kamaráda připraveného okamžitě pomoci, může být rozhodující. Setkání s kamarádem na konci ponoru (což je nejtěžší část ponoru) také uklidňuje a zklidňuje. Druhý freediver mu tak pomáhá dosáhnout hladiny bezpečněji jen svou pouhou přítomností.

Obecně platí, že přítomnost dalšího freedivera ve vodě zvyšuje pocit pohody a důvěry ve vodě a zvyšuje bezpečnost obou z nich!