11. (2013) Lipari

Každopádně loď jsme nakonec v sobotní podvečer převzali a vyrazili vstříc našim letošním dobrodružstvím (a že jich nebylo málo!!!).
Pro první kotvení jsme si vybrali v maríně doporučenou zátoku u ostrůvku Isola de Femine, kam jsme se v již začínajícím večeru téměř úspěšně dopravili…

--- tato část není určena pojišťovací společnosti ---

K úspěšnému dopravení se do první nocovací zátoky nám chybělo jediné – nenasednout kýlem díky nepřesným mapám a špatnému hloubkoměru na dno… Mapa ukazovala 6,7 metrů, hloubkoměr 4,4 metrů – a my – jsme kýlem přistáli na mělčině… :-/
Naštěstí jsme duchaplně využili pomoci nedaleké lodi a z celé šlamastyky jsme vyvázli jen s lehce pocuchanými nervy a odřeným lakem na kýlu…

--- tato část není určena pojišťovací společnosti ---

Trocha rumu, červené vínečko a rytmické písně italského Karla Gotta z nedalekého restauračního zařízení nám pomohly spláchnout stres z našeho prvního, poměrně náročného dne.

Hejno či stádo?

I italský Karel Gott se v průběhu noci unavil a my se tak v klidu mohli vyspat do doby, než nás probudily první ranní paprsky (tedy ty z nás, co spali na palubě).

Po ranním koupání a vydatné snídani jsme vyrazili k cílům 2. dne - ostrovům Alicudi a Filicudi. Čekala nás relativně klidná plavba za mírného větru, i na plachtičky došlo. Ale hlavně došlo na nejkrásnější delfíní zážitek ze všech našich výprav. Zhruba na půli cesty mezi Sicílií a Alicudim jsme potkali 2 velká hejna/stáda delfínů čítající celkem cca 15 delfínů a zřejmě jsme jim byli natolik sympatičtí, že s námi skotačili o sto šest a my z toho natočili suprovní delfíní video.

 
V podvečer jsme dorazili k ostrovu Alicudi, kde jsme se za posledních denních paprsků vykoupali a již za tmy jsme pak dorazili k našemu dnešnímu cíli - ostrovu Filicudi.

Celkem jsme urazili cca 66 nm a na kotvení jsme si připravili jednu perličku – kotvili jsme vedle megajachty Seanne, jejíž pronájem na týden stojí 462 tis Eur :-o)
 

Za vůní síry

Noc na Filicudi nebyla zrovna z neklidnějších - vlny, vítr a blesky v dálce způsobily, že jsme se jindy ráno cítili už i odpočatější... :-) A i jízda ve vlnách k několika potápkám byla poněkud namáhavější.

Pozdní oběd u ostrova Salina a v podvečer jsme již kotvili u ostrova Volcano – našeho prvního velkého cíle na cestě „za poznáváním vulkánů“.

Pach síry nás vítal již z dálky a co teprve návštěva místních bahenních lázní! Při západu slunce jsme se náramně porochnili v horkém bahýnku a přestože to znamenalo, že následujících pár týdnů budeme trošku smrďánkovat sírou, naše pleti naopak začaly být hladké jak dětské prdélky :-)
Účet 3. dne: 35 nm, spousta zážitků a 6 hladkých prdelek :-0))

Do nitra Volcana

Noc na Volcanu byla opět jedna z těch méně poklidných - vlny a k tomu mírný deštík (vadilo spíše spícím na palubě než těm v podpalubí), korunováno Mirkovým brzkým ranním budíčkem. Ale ani to nic nezměnilo na našem nadšení z výletu, který nás čekal - výšlap na sopku Volcano.

Počasí nám vyšlo maximálně vstříc, kdy dopoledne bylo zataženo a výstup nahoru ke kráteru Volcana tak byl o poznání snesitelnější. A na vrcholná panoramata už opět vyšlo slunce, takže jsme se tou nádherou mohli maximálně pokochat. A navíc jsme se ani nepřiotrávili sirnými výpary - takže výlet byl maximálně úspěšný :-)

Odpoledne jsme se trochu zapotápěli a vyrazili k ostrovu Lipari. Decentní procházka malebným městečkem, chutná večeře v místní restauraci, dobré vínečko, řada duchaplných diskuzí a před půlnocí uleháme v klidné zátoce na předměstí městečka Lipari.

O co méně jsme dnes upluli (pouhých 9 nm), o to více jsme si užili pobřežní výlety. A zítra večer se chystáme pokořit druhý sopečný (a tentokráte i činný) vrchol naší výpravy - sopku Stromboli ;-)

Málem zmeškaný ohňostroj

Na této výpravě nám evidnetně nebylo dáno mít klidné spaní, neboť i noc čtvrtá, na ostrově Lipari, nebyla zrovna z těch nejpohodovějších - uvolněná kotva a popůlnoční překotvování, k tomu bouřka (blesky se k nám přibližovaly přes 2 hodiny, aby nám jasně sdělily, že z tohoto mraku vážně zaprší) a samozřejmě nezbytné pořádné vlny. Ale vrcholná čísla tohoto dne nás teprve čekala!

Nejprve překrásné koupání a potápko u ostrova Panarea, kde jsme viděli mraky rybiček (a bohužel i výletních lodí). Zde jsme také natočili neskutečnou medůzu – viz naše video Blízká setkání třetího druhu :-)

Následoval odpolední přesun směr Stromboli, kde jsme plánovali večerní výšlap na tuto aktivní sopku. A... a právě zhruba 5 mil před naším cílem jsme zažili další neplánované dobrodružství - samovolně se nám vypnul přehřátý motor. Ačkoliv jsme oprášili naše hluboké znalosti motorů, problém se nám nepodařilo vyřešit a za slabého větru jsme se na plachty dokodrcali na kotviště u Stromboli, kde jsme i bezpečně zakotvili.

Poté začala ta zábavná část - oznámení poruchy motoru charterovce a dlouhý hovor, jehož cílem byla jednak dálková investigace poruchy a druhak dohoda o postupu na další den (dojet na plachty na Lipari a technik za náma přijede / zůstat na Stromboli a pokud se poruchu nepodaří brzy vyřešit - začít se shánět po trajektu, abychom stihli sobotní let z Palerma, apod.). Naštěstí Tomína posléze osvítil duch mechanický a začal se prohrabávat v kabeláži u motoru a narazil na jeden drobný vypadlý kabel u alternátoru, jehož zasunutím se náš problém vyřešil.

Bohužel díky eskapádě s motorem jsme ale museli posunout začátek naší noční výpravy na Stromboli a vyrazili jsme de facto až za tmy (po osmé hodině večerní). S čelovkami to sice nebyl problém, ale vzhledem k časové náročnosti jsme se museli spokojit pouze s výstupem na "vyhlídkovou plošinu" (zhruba ve 2/3 výšky sopky) a nikoliv až na vrchol (s touto variantou bychom se na loď vrátili mezi 2-3 hodinou ranní). I tak jsme se náramně pokochali mohutnými erupcemi majestátného vulkánu a plni zážitků jsme se ve světlech čelovek po půlnoci vrátili na loď (a dokonce jsme se ani neudělali v gumáku ve velkých vlnách :-)

Finální účet dne: 30 nm, mraky zážitků, 6 znavených námořníků a 1 opravený motor.

Cesta tam a zase zpátky

Nočním výšlapem na Stromboli jsme završili naše dobrodružství na nejvzdálenějším místě naší výpravy a nyní nás čekala "pouze" dvoudenní cesta zpět do domovského přístavu v Palermu.

Nejdelší zastávkou šestého dne bylo kotvení v malebné zátoce ostrova Salina, kde jsme se několik hodin potápěli, až nám některým z toho začaly naskakovat žábry :-o)

Po chutném obídku z pomalu se tenčících lodních zásob (obzvláště množství vína se povážlivě tenčilo; zato rumu bylo ještě dost! :-) jsme se navečer přesunuli k ostrovu Alicudi, abychom se co nejvíce přiblížili Sicílii. Zakotvili jsme na odvrácené straně ostrova mimo veškerou civilizaci, a tudíž jsme zažili nejklidnější noc s úžasným pohledem na bezbřehé nebe s milióny hvězd (a ke slovu opět přišla oblíbená aplikace Star Walk :-).

Předposlední den jsme upluli 51 nm a jelikož už mezi námi a Palermem nebyl žádný ostrov, poslední den nás už „pouze“ čekala „poklidná“ přeplavba zpátky na pevninu.

V rukou Poseidóna

Poslední den plavby mohl na mapě vypadat jako "piece of cake" (aneb "s prstem v zadku" :-o) - čekalo nás jen uplout něco přes 50 nm. Ale Poseidón chtěl, abychom si i poslední den užili pořádné dobrodružství...

Brzy ráno jsme posnídali a vyrazili směr Palermo, nicméně i pouhý pohled směrem naší plavby naznačil, že nás nečeká zrovna nejlepší počasí. Resp. abychom byli přesnější - že nás čeká pořádná bouřka. A jelikož jsme to časově měli vypočítané "tak akorát", neměli jsme pořádnou alternativu, jak se bouřce vyhnout a museli jsme jet přímo do ní…

Podrobnosti z proplutí bouřkou nemá smysl rozepisovat, protože se to nedá dost dobře popsat - to se prostě musí zažít! Ukrutný vítr, vlny, liják, hromy, blesky, viditelnost na pár metrů; velký obdiv si zaslouží Peckie, Mirek a Tomíno, kteří nás postupně za kormidlem dostali skrz nelítostnou bouři, abychom odpoledne bezpečně přistáli v maríně v Palermu. Vzpomínkou na tuto naši doposud největší bouři za dobu všech našich výprav nám budiž toto bouřlivé video.